V pátek 30. 11. 2018 od 18 hodin v Základní umělecké škole v Liberci proběhl velký večer a křest knihy

Budeme mít doma spisovatele

Osoby a obsazení:

Autor: Jaromír Žid
Kmotr: Dalibor Dědek
Podkmotr: Tomáš Kolafa
Nakladatel: Michael Klein
Moderátor: Lubomír Slavík
Vystoupení: žáci ZUŠ
Drink: šampaňské

A jak to vlastně proběhlo?

Pro PJ Entertainment vypracovala Kamila Poridge:

Na křest knihy jsem se strašně těšila a snažila jsem se dopředu získat nějaké informace o tom, co se vlastně bude dít. Ukázalo se však, že vlastně nikdo netušil, jak správný křest knihy probíhá. Program večera si prostě dohodli autor, podkmotr a moderátor bez ohledu na zaběhlé standardy a konvence.
V rámci investigativní žurnalistiky jsem zjistila, že i ta jejich dohoda moc pevný rámec nemá, a tudíž že večer proběhne (pokud vůbec proběhne) hodně nevážně.

Zásadní problém večera byl - jak představit moderátora. Moderátor byl totiž ochoten představit všechny účinkující kromě sebe (jelikož si o sobě myslí, že je tak známá veličina, že představovat jeho není nutné, ba dokonce ani není přípustné).
Zapeklitou situaci se podařilo vyřešit tím, že byl moderátor představen v rámci neoficiální části, kdy předčtenáři Martin s Čendou přečetli úvodní část dosud nezveřejněného scénáře z trezoru autora k filmu, který popisoval šest strastiplných týdnů strávených autorem a moderátorem na čundru po Jižní Americe. Předčtenáři četli krásně a stejně tak krásně se zaplnil sál křestuchtivími diváky.

Hlavní program zahájil mladý nadějný hráč na dudy, který svým netradičním vstupem zklidnil příchozí a udělal z nich diváky, kteří jen udiveně hleděli, co se to vlastně děje. Dozněly dudy, s nimi i ryčná píseň a všichni byli zvědaví, co bude dál.

Slova se ujal již všem dobře známý moderátor a s drobným zajíkáním se snažil představit autora jako naprosto zadumaného introverta, který není schopen říci rozvitou větu, natož napsat knihu. Jako vždy přeháněl, a autor musel zasáhnout a moderátorovo vystoupení patřičně zkorigovat. Po drobné hádce na jevišti jsme se konečně dočkali dalšího bodu programu - představení kmotrů a nakladatele.
Po fiasku moderátora se toho úkolu zhostil sám autor. Ač bych ráda zkritizovala průběh představování, nemohu - bylo to svěží, výborné a poučné zároveň.
Kmotři a nakladatel zasedli na čestná místa na jevišti a z naprosto nevhodného úhlu napjatě sledovali další produkci.

Autor svůj vstup zahájil drobnou poutavou přednáškou na téma Co to je limerik, načež již vzdělanému publiku několik limeriků přímo z knihy přednesl.

Dále se měl ujmout slova opět moderátor a zeptat se autora, zda taky píše vážné básně, a ne jenom zbásněné nesmyly. Bohužel se moderátor raději věnoval lepým houslistkám (které měly vystoupit až za další dva kulturní bloky), a tudíž další číslo musel autor opět uvést sám.
Přizval si na jeviště dívčí sbor, čítající jednu Monču a jednu Maruš. Společně pak vyšvihli zhudebněnou autorovu báseň V poušti.
Jedním slovem: fantastické!

Po hudebním čísle byla přednesena další vážná autorova báseň Rozhovor s ozvěnou, tentokráte v podání mužského sboru. Jelikož mužský sbor byl poněkud nesezpívaný, došlo pouze k recitaci. Sloky recitoval autor, refrény pak celý mohutný mužský sbor.
Jedním slovem: famózní!

Mužský sbor ukončil amatérskou část produkce a následovala část profesionálně-umělecká.

Moderátor se tentoktáte nezapomněl a dokonce i část vystoupení sám uvedl. Je sice pravda, že si pletl jména, ale i tak předvedl svůj nadstandardní výkon.
Profesionální výkony čtenářů Davida a Vojty byly proloženy naprosto geniálními vstupy výše zmiňovaných lepých houslistek, které postupně přednesly pět vět Gulliverových cest od Telemanna. Pokud jedna nota představovala jeden krok Gullivera, pak toho tedy musel nachodit požehnaně. Houslistkám se prsty míhaly opravdu neskutečně.
David s Vojtou se do přednesu z knihy položili tak, že nedbali doporučení autora a vytipované úryvky protáhli až do konce kapitol. Diváci nedutali, tak asi profesionálové správně odhadli, co si mohou dovolit.

A pak to přišlo!
Kmotr Dalibor promluvil, podkmotr Tomáš promluvil, nakladatel promluvil, moderátor mlčel. Kmotři a nakladatel zlili balík pěti knih. Moderátor stále mlčel a netrpělivě si v prstech pohrával se skleničkou. I nalili mu šampaňské - pookřál, a společně pak (i s autorem) si připili ku příležitosti té slávy.

Načež dostali volno i diváci a svobodně se mohli rozptýlit po sálu a pustit se do připraveného občerstvení, které pečlivě přichystal a naaranžoval tým vedený Marcelou. Tým to byl vícehlavý, nechyběla babička Milada, sestra Milena, babička Jarka, Ája, Lotte a vůbec...

Občerstvení bylo fakt super - kam se hrabe lití vína na knihy.

Autor se k občerstvení moc nedostal, jelikož podepisoval a vpisoval věnování a objímal a a nechal se objímat. Prostě kulturně žil. Posléze se ukázalo, že vepsaná věnování jsou naprosto nečitelná, a tudíž se všem vybavila moderátorova původní myšlenka: jak může někdo psát, když neumí mluvit? nyní doplněná o otázku: jak může někdo psát, když neumí psát?
Odpovědi na tyto otázky snad čtenáři najdou v knize, na jejímž křtu strávili páteční večer.
Byl to poetický večer toho třicátého listopadu.

Kontakt

pan@jarazid.cz