Budeme mít doma spisovatele

Ne každý Albert je Einstein, ne každý spisovatel je Shakespeare. Co se stane, když se Albert rozhodne (pod drobným nátlakem) stát spisovatelem?

O čem to je Tu knihu chci

O knize

Jak asi zareagujete, když se vás rok před maturitou znenadání rodič zeptá, čím se hodláte živit? Pokud vás otázka, stejně jako Alberta, vyvede z rovnováhy, je možné, že plácnete první, co vás napadne.

Když Albert vyhrkl, že bude spisovatelem, vůbec netušil, co to obnáší. Má pocit, že všechno půjde snadno a pokud možno samo. Prvotní zádrhel, absenci počítače, nevidí jako problém, vždyť jeho nejlepší kamarád Leoš je počítačový geek, který (alespoň jak to vypadá) se trochu zakouká do Albertovy mladší sestry Kájiny.

Díky sázce Albert začíná psát. Zkouší různé literární disciplíny. Z poklidné spisovatelské bubliny ho vyvede dvojice krásných sportovních lezkyň, za kterými je ochotný jít světa kraj - třeba i na rockový a boulderingový festival. Ani tam ale nezapře duši básníka.

Parametry knihy

Nakladatelství:
Formal Group, Prague
Počet stránek:
269
Vazba:
Měkká
Barevnost:
Černobílá
ISBN:
978-80-88287-05-6
Formát:
152 × 226 mm
Vyšlo:
08. 11. 2018
Běžná cena:
290 Kč
E-kniha:
190 Kč

Co můžete očekávat?

Za jednu cenu rovnou dvě knihy

Jednu tištěnou a druhou jako e-book – ve formátech e-pub, mobi a pdf. Elektronickou verzi knihy Vám zašleme e-mailem. Stačí jen přidat do správné čtečky a začít číst ...

290 Kč Cena včetně DPH.
A včetně e-booku!

Tu knihu chci

O autorovi

Jaromír Žid, vlastním jménem Jaromír Žid, se narodil v Jablonci nad Nisou. Pod různými přezdívkami se ale vyskytuje téměř výhradně v liberecké kotlině.

Skoro celý produktivní věk strávil za klávesnicí počítače a programoval. Všechno co se dalo - od ekonomických systémů, přes výukové programy, až po platební terminály. Bavilo ho to. Až jednou ... zasedl za klávesnici, byl unavený a programování mu nešlo tak jako jindy. Napadlo ho tedy, že místo syntakticky upjatého zdrojového kódu napíše něco méně strohého ... a napsal první povídku. Tím objevil krásu svobody a volnosti, kdy na něj žádný tupý stroj neječí: "syntax error" nebo "unknown variable". Bylo to opojné, navzdory tomu, že užitnost nově vzniklé prózy by se dala s úspěchem přirovnat k výsledkům první lekce programování, kdy se po hodinách trápení na černé obrazovce objeví triviální a nic neříkající: Hello World!

Od té doby dělil spravedlivě svůj volný čas pro tvorbu mezi kódování a spisování. Zjistil, že obě činnosti mají mnoho společného. Stejně jako programy se musí i prozaické texty doladit, odzkoušet a hlavně... usedět. Sedět, sedět a psát a škrtat a přepisovat a přemýšlet a škrtat a dále přepisovat.

Vzhledem k tomu, že rád cestuje, postupem času začala vznikat drobná díla ve formě deníků z cest, jakož i scénáře k amatérským filmům, které s kamarády natáčel. Deníky byly převážně o jídle (jelikož to bylo hlavní téma skoro všech výprav za dobrodružstvím) a filmy byly většinou z horolezeckého prostředí (téměř výhradně úsměvné skeče, jelikož nikdy nepatřil k hrdinům nasazujícím život při honbě za vrcholem).

V rámci sebezáchovy strávil týden sám v naprosté tmě a právě zde se rozhodl napsat knihu. Ponořen do naprosté černoty a ticha vymýšlel kostry nových povídek, které nakonec spojil do jednoho celku a vznikla kniha Budeme mít doma spisovatele. Knihu dopsal a předal pečlivě vytipovaným beta čtenářům. A tak došlo k tomu, že první část knihy vyhodil a totálně přepsal. Možná měl vyhodit víc, kdo ví ... to ukáže až čas.

Velký rozhovor s nesmělým spisovatelem

Redaktorka: Dobrý den, děkuji, že jste si našel čas pro náš rozhovor. Moc velkou naději jsem si nedávala. Předchází vás totiž pověst, že jste neskutečně plachý.

JŽ: Dobrý den, prosím a ano. Povětšinou nevyhledávám publicitu.

Redaktorka: Je to i důvod, proč používáte přezdívky?

JŽ: To ani ne, přezdívky si vyhledávají mě. V podstatě jsem si vymyslel pouze jedinou. A vlastně to není ani přezdívka, ale pseudonym.

Redaktorka: Pseudonym? Můžete prozradit jaký? Pokud to není tajemství.

JŽ: Tajemství to trochu je. Co by to bylo za pseudonym, kdyby hned každý věděl, kdo se za ním skrývá? I když ... jsou asi tři hlavní důvody, proč lidé používají pseudonym. Jednak chtějí skrýt svoji identitu. To je můj případ. Mnozí však vystupují pod pseudonymem jenom kvůli tomu, že jim jejich vlastní jméno nepřijde dostatečně světové. A nebo je za tím prostý sprostý byznys. Například J.K. Rowling píšící pod jménem Robert Galbraith, ale cíleným omylem se pseudonym prozradilo těsně před vydáním jeho/její nové knihy, právě proto, aby se zvýšila její prodejnost.

Redaktorka: Má cenu z vás vaše pseudonym lámat?

JŽ: Má, za tři tatranky vám ho prozradím.

Redaktorka: Dobrá, platí. Máte u mě třeba pět tatranek.

JŽ: Dobře, tedy. Já používám ženský pseudonym Kamila Poridge. Čteno foneticky poridge.

Redaktorka: Aha, myslím, že jsem již o Kamile Poridge slyšela. Používáte toto pseudonym i v literárních kruzích?

JŽ: Výhradně v literárních kruzích. V běžných kruzích nikdo netuší, že mluví se uznávanou celebritou Poridge.

Redaktorka: Používáte tedy pseudonym pouze ke změně identity?

JŽ: Ano, ale vy se nemusíte bát, já se při změně identity neměním v žádné monstrum jako například Dr. Jekyll se měnil v Hydea. Kamila Poridge je v podstatě neškodný kluk.

Redaktorka: Ještě než opustíme téma přezdívek - jak vám říká v současné době nejvíce přátel?

JŽ: Pokud chtějí vyjádřit úctu, jakou si právem zasloužím, pak mi říkají pan Jára.

Redaktorka: V tom případě, pane Járo, všimla jsem si, že ve vaší tvorbě je celá řada básniček. Považujete se spíše ze poetu nebo prozaika?

JŽ: Píšu tak špatnou poezii, že ji musím obalit prózou, abych vysvětlil, proč je ta poezie tak slabá.

Redaktorka: Nerozumím.

JŽ: Je to jednoduché. Napíšete třeba slabomyslnou báseň, o které bohužel víte, že je jednak nevalné kvality a jednak, že z vás už nic lepšího nevypadne, tudíž je vám líto onu slabou poezii vyhodit. Nezbývá, než podstrčit nepovedenou báseň pod pero třeba hlavnímu hrdinovi, který měl úraz hlavy na kole a učí se znovu číst a psát a po čtrnácti dnech rekonvalescence napíše svoji první báseň. Je sice slabá, ale kdo by to vyčítal trosce v rekonvalescenci, že?

Redaktorka: Takže všechny vaše básně napsali slabomyslní hrdinové?

JŽ: Většinou ano. Možná nejsou slabomyslní, ale jsou třeba tak mladí, že si mohou dovolit poetický diletantismus.

Redaktorka: Z toho vyplývá, že jste tedy spíše prozaik, že?

JŽ: Když se tak poslouchám, tak asi ano. Povětšinou povídky vypráví podivíni, ale většina z nich neprodělala zrovna úraz hlavy.

Redaktorka: Říkáte, že píšete povídky a přitom vaše první kniha je román.

JŽ: S romány jsem ještě nezačal. Ale propojil jsem několik povídek příběhem, a tak nevědomky vzniklo dílo, které mnozí označují za román.

Redaktorka: Vaše první kniha Budeme mít doma spisovatele tedy vznikala jako soubor samostatných povídek?

JŽ: Ne tak docela. Začal jsem psát nosný příběh a doufal jsem, že se nějak automaticky dostanu k vyprávění povídek. Jak se ukázalo, tento scénář zafungoval pouze částečně. Opravdu jsem se poměrně logicky dostal do bodu, kdy jsem do nosného děje mohl vpravit několik dějově nezávislých celků, ale pak se ukázalo, že kvalita úvodního textu je pro první beta-čtenáře nestravitelná, a tak jsem na jejich doporučení celý začátek vyhodil a přepsal.

Redaktorka: Pokud se nemýlím, kniha začíná povídkou Karin. To spíš vypadá, že jste úvod nosného příběhu nepřepsal, ale pouze zahodil.

JŽ: Ano, povídka Karin knihu otevírá, ale pomocí ní se čtenář poměrně logicky dostává do děje.

Redaktorka: Není škoda toho zahozeného textu.

JŽ: Rozhodně není. A tímto se ještě jednou omlouvám beta-čtenářům za to, že se tím museli prokousávat.

Redaktorka: Slyšela jsem, že údajně píšete v nějakém divném editoru. Je to pravda?

JŽ: Standardně píšu ve Vimu, což je geniální editor, i když se asi více hodí na psaní programů než na poezii. Ale psát ve Vimu je samo o sobě poezie.

Redaktorka: Takže byste doporučil Vim začínajícím spisovatelům?

JŽ: Rozhodně bych ho doporučil, ale mám pocit, že by mě všichni nenáviděli.

Redaktorka: To je to opravdu tak hrozné? Přece nemůže být mezi editory žádný velký rozdíl.

JŽ: Ve své genialitě je Vim šílený. Do editovacího ráje se dostanete až po několika měsících očistce.

Redaktorka: Dobře, nechme editor stranou. Jsou některé vaše povídky autobiografické?

JŽ: Autobiografické prvky v povídkách jsou, ale opravdu jenom dílčí prvky. Třeba zrovna o Vimu se v knize píše. To autobiografické je. Jsem s ním tak sžitý, že jsem nedokázal odolat pokušení o něm nenapsat.

Redaktorka: To jsme se po smyčce opět přesunuli na vaše oblíbené téma. Vidím, že je nejvyšší čas rozhovor ukončit. Chtěl byste ještě něco říci vašim čtenářům?

JŽ: To se mi celkem ulevilo. A čtenářům bych popřál úsměvné počtení.

Redaktorka: Děkuji za rozhovor.

Pro PJ Entertainment sepsala LP 2018 Kamila Poridge.

Kontakt

pan@jarazid.cz